Podzimní Moravice na raftu



Datum konání akce: 
11. 9. 2011

V skutečně příhodné datum - v neděli 11. září 2011 jsme se s Klubem Zdraví (KZ) vydali na Moravici. Cíl cesty – Podhradí. Parta pěti lidí (Pavel, Norbert, Lea, Marcelka a Katka – tři další museli z důvodu nemoci zůstat doma) se i se vším nákladem pohodlně a s velkou rezervou vešla do obrovského, zbrusu nového Pavlova „citrónového“ náklaďáku (viz foto), který byl tímto symbolicky „pokřtěn“ k cestám KZ na vodu (a samozřejmě jiným).

Výprava byla zahájena v 8:00 a cca za 1 hodinku jsme již vybalovali věci u jezu v Podhradí (další foto). Místo vskutku jako pro vodáky stvořené však až na několik stanů zelo prázdnotou – voda netekla… Naše modlitba se nesla v Duchu ochrany před nebezpečím – tehdy jsme možná ani netušili, jak moc byla prozřetelná.

Po asi 150 minutách čekání jsme pochopili, že bude potřebné operativně vymyslet plán B – alternativní odjezd z Branky u Opavy, kam jsme se původně měli doplavit kolem oběda (resp. v brzkých odpoledních hodinách) a dorazit zpátky do Podhradí autobusem. Pavel s dodávkou odjel do Branek s tím, že se vrátil s jinými.

Kolem 12:15 již Podhradí doslova překypovalo životem – kamkoliv se člověk podíval, všude byl člun – a kde člun – tam vodáci. Mladí, staří, ženy i děti – vylézali z aut, přijížděli z kempu. Nebylo se čemu divit, protože počasí skutečně přálo. A jak se lidé různých národností trousili, začala akce připomínat spíše letní olympiádu v Číně než poslední letošní sjezd Moravice.

Po dalších dvaceti minutách jsme to už nevydrželi a přes stále ještě relativně malou vodu jsme se nalodili a vydali na plavbu – a to byla chyba, která se nám vzápětí vymstila. Plavba sice zpočátku (několik kilometrů) probíhala v suchu a klidu, netrvalo však dlouho a téměř celý zbytek trasy (až do Žimrovic) se proměnil v mokré, pomalu tekoucí peklo.

Kombinace nedostatku vody (včetně té pitné) a zejména lidské trpělivosti způsobila, že se řeka stala neskutečně přeplácanou („overcrowded“) a rázem připomínala Václavák v osmdesátém devátém - jeli jsme doslova tělo na tělo, a pokud jsme zrovna (nedobrovolně) nepřistáli na nějakém šutru resp. nepřenášeli své plavidlo, byli jsme aktivními účastníky (přinejmenším pasivními svědky) hromadného, místy téměř vražedného narážení.

Vodu i bolest jsme okusili všichni… nic jsme však díky Bohu neztratili, spíše naopak (nalezli jsme pádlo některého z nešťastníků, co se zřejmě převrátil). Není divu, že tento moravský odvar z „nine-eleven“ mnozí v průběhu vzdali a čekali raději na břehu, až to šílenství pomine.

Poté, co jsme dorazili do Žimrovic a občerstvili se v lokálním bufetu, se voda (konečně dostatečně) zvedla, odnesla se sebou většinu vodáků (dobrou třetinu tvořili Poláci) a my jsme se pak v klídku a pohodičce doplavili až do Branky (viz foto).

Ještěže platí: „konec dobrý – vše dobré“ – dosyta jsme si vychutnali závěrečné peřeje, po úklidu se naložili do dodávky a unavení, ale po tom všem přece jenom šťastní jsme kolem osmé večer (s asi čtyřhodinovým zpožděním) dorazili do Hranic.

Heslo Moravice 11-9-2011: „Co Tě nezabije, to Tě posílí“. Zdá se, že po takovémto zážitku budeme mít sílu i na slovenský Hron… (2012?) Půjdeš do toho s námi?
;-)
norbert